když i 4 jsou už dost ?Někdy se to tak prostě přihodí a tak se nám přihodila Beruška, Americký kokřík.

Beruška měla dost těžký život, je totiž chronicky nemocná přes mnoho let neléčené oči a uši. Postupem času jí vyschla rohovka, takže přestávala vidět nejen přes hromady hnisu, a mnohaletý zánět v uších způsobil, že její uši dostaly strukturu mnohokrát namočené a vyschlé papundeklové krabice. Úplně zdecimovaný a apatický pejsek, který celý den seděl na místě a hleděl do jednoho bodu.

Jak se sem Beruška dostala vám povídat nebudu, prostě, kde se vzala, tu se vzala :o), měla u nás být původně jen v dočasné péči, než se vyléčí, jenže Beruška se už nikdy úplně nevyléčí, už napořád se jí musí kapat nejmíň 3x denně do očí, aby nepřestala vidět, a nejmíň 2x denně do uší, aby nepřestala slyšet a neměla bolesti. Krom toho je moc milá a mezi labradorkama se jí to moc líbí.

Nakonec, vzhledem k její velikosti, jí započítávám do sekce kočičí:o)

Po dvou týdnech Beruščina zdejšího pobytu řekl Filip :

“Beruška se první dny chovala jako na návštěvě u cizích lidí, po pár dnech jako na návštěvě u dobrých známých, pak jako podnájemník a následně jako nájemník. Ještě pár dní a bude požadovat, abychom na ni přepsali garsonku po paní Hucalukové a aspoň půl výtahu!”, no a tak nějak to je :o))