Tahle Sedláčková byla!Babička Liduška byla matka matky a narodila se v Solnici, moje matka pak v Pekle nad Zdobnicí ( což mnohé vysvětluje).
Babička Liduška měla taky sestry, Pepšu co bydlela ve Sv. Jiří a měla úžasný koloniál přes chodbu od kuchyně a Ančku, která bydlela v Solnici a vařila špenát plný žmolku, takže jednu porci bylo nutno zapít asi 10ti litry vody. Jedla jsem ho jednou asi před 40ti lety a od té doby nejím špenát vůbec.
Ančka měla tak dlouhé vlasy, že když si z nich upletla předlouhý cop, který na konci vypdal jako myší ocásek, měla ten cop až pod zadek, byla jsem z toho unešena.

Vůbec netuším, jak babička ze Solnice potkala dědečka Vincence z Frýdku-Místku, ale stalo se.
Dědeček Vincenc byl rovněž úžasný a hodný muž, měřil skoro 2 metry a z hlediska dlouhodobě politicky špatného ( jak se ukazovalo až do 80. let) byl za 1. republiky četník, pak už vždycky jen příležitostný noční hlídač.
Dědeček Vincenc zemřel na hnusnou rakovinu kostí ( co pamatuju, tak mu babička říkávala ” Čendo, nedávej si tam tolik toho Maggi, dostaneš z toho rakovinu!”), když mi bylo kolem 7mi let a tak jej bohužel pamatuji ještě matněji než dědečka Otakara.
Babička Liduška byla velmi zbožná žena, každé ráno chodila do kostela, včetně sobot a nedělí, nekouřila, nepila a každý večer, předtím než se pomodlila růženec, vyslechla zprávy Hlasu Ameriky a v kufru pod postelí občas přeložila americkou a anglickou vlajku.
Vařila a pekla úžasné věci a uměla uvařit i pravá hrušková povidla.
Babička Liduška mě vlastně vychovala, vždycky byla doma v zástěře ( pokud byla jinde, tak na trhu pro domácí máslo a nebo v kostele), člověk vždycky věděl, že tam bude a něco dobrého bude uvařeno a upečeno.
Umřela v červnu 68, takže se naštěstí nedožila srpna.