Poprvé jsem viděla živou Mirku Čejkovou, tehdy ještě Všetečkovou na módní přehlídce pořádané Wellou a obuví Munari někdy v roce 93,94?, nevím, nevzpomínám si přesně.Utkvěla mi v paměti jako krásná, přitažlivá, sebejistá a zároveň plachá bytost. To bylo ještě za dob jejího působení v ČT, myslím.
Nevím jaké jsou pocity lidí, kteří neuspěli ve vztazích, tohle jsem si nikdy nepřipouštěla jako věc zásadní. Nevím ani jaké jsou pocity lidí, kteří propadnou drogám nebo alkoholu, naštěstí nevím ani to, jaké je být ovládán jakoukoliv duševní nemocí, jaké je s ní bojovat třeba za pomoci alkoholu nebo drog.
Naštěstí nevím ani to jaké je neuspět jako rodič, protože za zásadní považuju “mít rád” a umět to dávat každý den najevo a taky “vědět vo tom” a v tom vidím takových 50% úspěchu.
Vím jaké je neuspět jako dítě a taky vím jaké je nevědět proč. Prostě se to tak někdy stane a je úplně jedno jestli jste z tzv. úplné rodiny, nebo z rodiny rozvrácené, možná ani nezáleží na tom, zda neuspějete jen u jednoho nebo u obou rodičů.
Měla jsem skvělého otce:-) opravdu skvělého, byl to velmi moudrý člověk, strašně laskavý a miloval mne i mého syna. Já vím, je to hrozně moc a přesto byly v mém životě vždycky věci, které mi scházely, věci, které jsem nikdy neměla a které už nikdy nedostanu a můj syn taky ne.
Možná se tak stane, že máme celý život pocit, že nás nepotkala ta pravá láska, možná ji pak celý život hledáme, opustíme kvůli ní cokoliv a zase znovu hledáme,
jenže některé věci se nedají ničím nahradit a proto se taky nedají nikdy najít.