je přesně to,co nechci.Mám ráda černou i bílou a možná , že všechny ostatní barvy jsou jen jejich odstíny, ale ať to pravda je nebo ne, mám ráda barvy od světlešedivé, kterou začíná den až po tu průzračnou náladu mnohabarevného podvečera s purpurovým sluncem.
Mám ráda barvy, i černou i bílou, ale nechci, aby se můj svět skládal a odehrával v těchto dvou barvách.
Jsem ráda, že nemám na všechno ten jediný a správný černý nebo bílý názor. Jsem ráda, že mám přátelé, kteřé respektují mne i můj občasný chaos v barvách. Být černý a nebo bíĺý totiž znamená muset často lhát sám sobě.
Jsem ráda, že vím s kým chci a s kým nechci být a jsem ráda, že vím, že o pojmu “udělat si hezký večer” se nemusí přemýšlet, protože s někým si ho můžete udělat v kterékoliv chvíli dne a naopak ho nebudete postrádat s někým, kdo Vás zbytek dní v roce neskutečně sere.
Pravda, jsou určitě nejméně dvě věci v mém životě na které pyšná nejsem a jednu z nich už nikdy nebudu moct napravit, někdy pochybí barvy, někdy je jich příliš.
Mám ráda vechny barvy svého života. I tu černou a bílou.