aneb ukradené 2 roky, bez 13ti dní.Ale i tak je to dost, prostě prakicky 2 roky.
A můžu si za to jen já sama, což bývá většinou to nejvíc fatální, ale teď ne.
Někdy člověk prostě, ačkoliv není úplný pitomec a dokáže i přes různá zatmění, či brýle růžové, vidět věci silně negativní a průběžně je vyhodnocovat.
Někdy ne, někdy je vidět nechce a zametá je pod koberce, zavírá do skříní, do nepoužívaných koutů.
A není to, že najednou BAF, je to, že pořád baf,baf, baf,baf, každodenní baf, tak dlouho baf až si na to bafání zvyknete, třeba jako na to, že se Vám mastí vlasy, nebo lámou nehty.
Žádný kostlivec, který na Vás najednou odněkud vykoukne, ne, prostě se jednoho dne probudíte zasypaní kostma.
No, měla bych se asi léčit, něco se sebou udělat. Ale možná, že mi nějaká kámoška na to sežene nějaký účinný prášek, třeba DDT.
A tak třeba, až se k Vám po vánku donese třeba, že Modona má umělé kozy, zeptejte se někoho moudrého, kdo jí sehnal TAK KVALITNÍ implantáty.
A pokud byste si naopak uvědomili, že trpíte Modona syndromem, neřešte to prášky od přátel, ale zajděte si k oborníkovi.