tak tady je kousek:-)

A proto odpouští má láska mému koni

na cestě od tebe tu jeho loudavost,

vždyť když Tě opouštím, nač spěchat, co nás hodí,

dokud se nevracím, je na spěch času dost.

Ale co omluví pak toho ubožáka,

až se mi pomalý bude zdát každý jeho let,

až bych i na vichru, až bych i s letem ptáka

vždy ještě stál a ostruhou hnal koně vpřed.

Potom už žádný kůň nepostačí mé touze,

a ona sama dá se v let ržajíc dlouze.

a když už bez Tebe  nemohu dál žít,

já k Tobě poletím a koně nechám být.