Jak už jsem zmínila opakovaně, já pověrčivá jsem, ne nějak speciálně hystericky, ale prostě jsem. Nad svýma" pověrama už ani nijak speciálně nepřemýšlím, prostě dělám věci tak, aby nenarušovala rituály a nepřivolávala na sebe nějaká něštěstí.

Vím poměrně přesně, které věci nemám nosit, na které raději nemám sahat, cosi" mi říká i to, co bych neměla vyhodit, nebo naopak, co bych rozhodně vyhodit měla.

No a pak jsou tu ty klasické pověry týkající se kominíků, jeptišek, bílých koní ( myslím tím těch zvířecích), pohřebních vozů, pavouků, černých koček, atakdále.

Třeba vidět kominíka mně žádné štěstí nepřináší a jediné co mohu udělat je to, že určitými rituály vytěsním smůlu:o)

Naopak ty koně, pohřebáky, liché počty jeptišek, kulaté kanály, to jsou dobré věci.

No a máme tu  ty černé kočky přebíhající přes cestu, průserové, tedy za určitých okolností.Černá kočka běžící zprava na levo, neznamená vpodstatě nic, stejně jako když vidíte pavouka vpoledne, ovšem taková kočka běžící  aus links nach rechts, das ist slecht " , tak taková kočka, to je špatně a já si na to dávám v naprosté většině případů velký pozor, což znamená i zastavit a počkat až si to vybere někdo jiný, nebo nevybere, když to neviděl, prostě až mi tu cestu někdo vysterilizuje:o).

V pátek před týdnem mi černá kočka zleva doprava přes cestu přeběhla, já vteřinu zaváhala zda zastavit a ztratit se a nebo v cestě pokračovat. Zvolila jsem nerespektovat své pověry a pokračovala jsem.

Pravda je, že nic fatálního se nestalo, tedy určitě díky tomu, že jsem si zakrátko na to oblíkla naopak tričko, samozřejmě nechtěně, ale příště, příště raději počkám i za tu cenu, že se na chvíli ztratím.