Jsou lidé které třeba nějak moc neznáme, jen tak trochu, částečně, okrajově, moc se s námi nebaví, mnohdy nás to ani nemrzí protože zas tak moc zajímací nejsou a třeba nás ani nepřekvapuje, že my nejste zas tak moc zajímací pro ně.

Pak se nějak stane, že je poznáte líp, příjdou, povídáte si, zdá se to být milé a zábavné, Vy se bavíte a máte pocit, že se baví i oni s Vámi, protože kdyby ne, proč by třeba za hodinku neodešli, proč by seděli a seděli a seděli, kdybyste je nudili, když by se nebylo o čem bavit.

Najednou zjistíte, že jsou milí, přívětiví a přátelští, pozvali by Vás kamkoliv, kdyby tam náhodou zrovna šli, dali by Vám cokoliv, kdyby to náhodou měli sebou:o)), odcházeji až tehdy, když už se to opravdu jinak nedá, a ani to nevadí, že se malinko zdrželi, protože, prostě to bylo milé.

Pak na ně narazíte znovu, někde, kdekoliv a zjistíte, že se všechno vrátilo na začátek, kdy jste se nějak moc neznali, nebo jen tak trochu, částečně, okrajově, moc se s Vámi nebaví a moc Vás to vlastně ani nemrzí, protože není vlastně proč, ale rozhodně Vás to docela překvapí.