ano, občas k němu u nás doma dochází:o)

Většinou to začne tím, že mi v rukou zůstanou dveře od koupelny, nebo na mne spadnou nějaké jiné dveře, nebo stoupnu na nějakou krajní dlaždici a ona upadne, nebo když dlouho nesvítí nějaké světlo, či naopak moc dlouho svítí.

Tentokrát se náš dialog týkal zábradli u schodiště do 1. patra. To schodiště máme už určitě 6-7 let a zprvu nemělo žádné zábradlí. Skoro všichni jsme se po něm báli chodit, jediný Filip po něm chodil naprosto neohroženě, tedy až do dne, kdy se pod ním jeden schod ulomil a zachytit se nebylo čeho:o)), ani moc nenadával:o). No a pak přišla změna, dostala jsem k narozeninám zábradlí, tedy k narozeninám loňským, zábradlí v krabicích.

Včera :

Já " Nemohl bys už konečně někdy dodělat to zábradlí?"

F. " Muciku, dyť tam nahoru stejně vůbec nechodíš!" (máme tam koupelnu)

Já " To snad je jedno jak moc tam chodím nebo nechodím, ale prostě bych to chtěla ještě zaživa vidět, jak to bude vypadat,když to bude dodělané!"

F. " Hm, tak to vyfoť a já Ti to dodělám ve photoshopu."

No a tak tu žijem:o))