V pátek 17. to bylo deset let, co umřel můj táta, nebylo mu ani 75 a vlastně ani nebyl nemocný, jen se mu už nechtělo žit a tak pomalu přestával.

Když sem se nad tím umíráním zamyslela Gombo, uvědomila jsem si, že 90% mých rodinných příslušníků odešlo v srpnu, někteří byli dlouho nemocní, někteří prostě hodně staří, někteří onemocněli a odešli náhle a bez varování, nevím proč v srpnu, když je ještě léto.

Táta posledních 5 let už žít nechtěl, přestalo se mu chtít, když ztratil svoji lásku, nebo spíš ve chvíli, kdy pochopil, že je to vážně a přestalo ho bavit úplně všechno. Přestal číst, mluvit, dívat se na televizi. Chodit ven pro něj mělo smysl jen do chvíle, kdy mu ještě sem tam přišly na účet nějaké peníze, pak šel do banky aby je mohl přeposlat na účet své mílé. Nikdy se na jeho účet nevrátily, ale navrátila se ani ona. Když už nebyl důvod vstát, zůstal prostě sedět ve svém křesle a tak tam seděl a nevstával už z žádného důvodu, vůbec  z  žádného…….

3 roky jsem chodila každý druhý den, v jedné tašce jídlo, protože to co mu vozily sociální služby nejedl, v druhé litry Sava, žaludek vždycky od rána až v krku.

V červenci 97 musel kvůli tlaku na "chvíli" do nemocnice, tam pro změnu nejedl, takže každý den 2x, bez Sava.

Naposled jsem ho viděla 15. odpoledne, když jsem mu přišla říct, že jsem si vzala 4 dny dovolené a stavím se až v sobotu.

Večer 16. jsem vyšla u Labe  vnoci ven a na nebi bylo milion hvězd a já měla najednou pocit, že sobota je strašně daleko a přijedu pozdě a tak jsem druhý den ráno vstala už v 6 a u Vltavy jsem byla už v 7, ale ve schránce už byl telegram, že na mě nepočkal. Byl to zvláštní pocit, takové ticho najednou a já vůbec nevěděla, co se v takové chvíli má kromě úřadování v pohřebním ústavu dělat a tak jsem jela na Václavák a koupila si na večer vstupenku na U2…………..a pak vnoci po tom koncertě byla taková bouřka, jakou za celý svůj život nepamatuju:o), to si táta celý život přál, aby se ženili všichni čerti, až bude odcházet.

Když mi za pár týdnu vydali tu divnou pixlu, jela jsem na chalupu a "napřed jsme pár hodin poseděli v trávě" a pak jsem vzala lopatu a vyhloubila hlubokou jámu a do ní jsem dala tu pixlu a pak taky jeho brýle, dýmku, cigarety, zapalovač, lahev vychlazené Fanty a fotografie všech jeho oblíbených děvčat. Pravda, táta si přál vysypat v Itálii v olivovém háji kousek pod Janovem, ale já tam za posledních 10 let nebyla a tak mám ještě tenhle dluh, který snad ještě jednou stihnu vyrovnat, doufám:o).

Moje máma, která si libuje v naleštěných hrobkách, které může chodit každý týden oprašovat:o), říká mému způsobu loučení " zakopat za hřbitovní zdí",  možná má pravdu, ale já jsem před těmi 10ti lety na nic osobnějšího nepřišla.