a já.

Tohle, ne zrovna veselé téma mi dnes připomněl Gomba.

Musím říct, že ne k hrobům,které určitě přinejmenším označují místa, na která jsme uložili své milé, ale ke hřbitovům mám spíš vztah negativní.

Jinak je tomu v případě mé matky, ta se na smrt nás všech chystá co pamatuju, a tak třeba můj keramický rámeček na náhrobek obsahuje přetisk mé fotografie, na níž je mi něco kolem pětadvaceti, zkrátka stále mladá:-). Máma tráví posledních 30 let života zejména tím, že různě sestěhovává hroby a soustavně o tom mluví, chodí opečovávat nějaký hrob, nebo o tom přinejmenším aspoň mluví, protože semo tamo, se mi od některé mé kamarádky donese, že " náš hrob je jeden z nejzanedbanějších".

Jednou z největších starostí mámy momentálně je, aby její manžel neumřel dřív než ona, protože jak říká " Ona" tedy jako já " by mě určitě pohřbila za nějakou hřbitovní zdí!". To nemohu vyloučit, pokud by se jednalo o nějaké hodně romantické místo:-), ovšem, výhoda je jednoznačně na její straně, a to je o tom, že člověk by si měl pro druhou polovinu života, pořizovat partnera aspoň o 20 let mladšího:-)

Můj táta měl dvě přání, jedno z nich bylo, abych ho vysypala v olivovém háji mezi Rapalem a Portofinem, to jsem mu ještě nesplnila, to druhé bylo, abych nedovolila, že by skončil v rodinném hrobě….:-)

No a tak je tady, s náma, a s ním i naše úžasná pesa Brita, každý den kolem nich někdo z nás projde, a téměř každý druhý den, když jdu věšet prádlo, si trochu popovídáme, a není to za zdí, ale před zdí, a barvínek je zelený i v zimě.