někdy mile, někdy nemile, někdy až to píchne 🙂

Když semnou byla Čaky vloni v Egyptě, nejen, že se nechtěla koupat,

navíc ji postihla Faraonova pomsta, a tak chudák malá 4 dny z 8mi zvracela, to přinejlepším…., vlastně jsem ji domu přivezla bledou a docela vyřízenou.

Když jsme se pak s Gremliny sem tam bavili o moři, pokaždé k tomu Čaky řekla " Já už s bábou k moži nepojedu!", a já se jí nedivila:-(. Přesto jsem se semtam zeptala, v létě, na podzim, počátkem zimy, pokaždé se mi dostalo stejné odpovědi

" K moži pojedu jenom s tátou!"

Až dnes, potkala jsem ji cestou z bobovačky, vyprávěla mi, že ve školce bylo dneska zavřeno, protože táta zaspal, a já jí položila cestou cvičně tu otázku

"Pojedeš semnou k moři?"

"JO pojedu a slibuju, budu hodná a vůbec nebudu blinkatt! A do vody se už taky nebojím, mám plavky! Musím najít knížku."

Knížka je pas a mě píchlo kdesi u srdce.