Dívala jsem se dnes na 13. komnatu Pavly Břínkové. Nevěděla jsem, že její syn zemřel a že už je to tak dávno…

Prní dítě jí zemřelo týden po porodu v jejím prvním manželství

Poznala jsem ji osobně někdy v roce 86, možná 87, tehdy přišla do kanceláře vyřizovat svůj  druhý rozvod a taky rozvod svého přítele, ten byl poněkud komplikovanější. Oba měli malé děti…, ona o něco starší než on, úspěšná, žádaná, krásná operetni DIVA.

"Když my se ale opravdu TAK MOC milujeme!"  jakoby tehdy vysvětlovala.

 A vzpomněla jsem si……

Dnes poslouchám o neštěstí, které jí potkalo už před víc než 10ti lety, poslouchám jak říká " Nemít svého milujícího manžela a syna, kterého s ním mám, už bych nežila…"

………., jak jsme se tehdy smály, že je ideální, když má úspěšná hvězda svého vlastního plastického chirurga.

A omlouvám se, je štěstí, když člověk potká někoho, kdo k němu patří, i přesto, že se to může jevit v dané chvíli jako nepatřičné.

�