Nakonec je z ní jen uklizečka.

Myslela sem si na ni dobrých 20 let, ne na tuhle konkrétně, ale prostě na některou z nich. Lepší by bylo, kdyby měla 2 metry, ale, byla sem fakt šťastná, když sem si ji před půl rokem mohla konečně pořídit:o)

Hned od počátku stála divně, teda viklala se, jako by těžiště nebylo vystihnuto nejšťastněji, a tak jsem raději přední část podstavce vypodložila kusem kartonu, jako prozatím…

Když sem minulý týden přijela k Vltavě, povalovala se na zemi, prostě upadla a vahou svých dobrých 20ti kilo odřela polici a do dřevěné podlahy udělala důlek.

Zvedla jsem ji a postavila na původní místo, ale jen tak tak jsem ji zachytila v novém pádu.

Postavila sem ji na podlahu, ale kymácela se příliš nebezpečně a tak jsem ji raději položila na zem. Pak přišel Adam a udělal z ní uklizečku. Pravda, moc parády takhle neudělá, ale když je opřená, nekymácí se.

A tak se ptám, protože nevím, může slitina olova a cínu, třeba teplem změknout a naklonit se vlastní vahou? Nebo se mistr prostě utnul, když tak těžkou věc z tohohle materiálu, postavil na špičky……?

" Co s ní budeš dělat?" zeptal se Adam.

"  No budu ji reklamovat, má to být Pocta vodě a ne Uklizečka!" povídám.

Smál se mi, sochy se prý nereklamují!