Vánoce si určitě spojujeme s rituály našich původních rodin, tedy já to tak mám.

Vánoce u nás doma byly velmi slavnostní událost, spojená každý rok s nějakou hádkou. Tu slavnostní atmosféru jsem měla ráda, ty hádky ne, ale jak čtu tu i onde, je to pořád stejné tam i onde.

Vánoce u nás byly – bílá krémová rybí polévka, zvláštní bramborový salát, stažený smažený kapr, broskvový a jahodový kompot, slavnostní oblečení, slavnostně prostřený stůl, což třeba pro mne neznamená, že by na něm musely být vyšité nebo namalované Vánoce:o), rybí šupiny, mince pod talířem.

Desítky let zažité zvyklosti a rituály, a pak najednou člověk odejde z domova a spojí svůj život, nebo přinejmenším Vánoce, s někým, kdo je najednou jeho nová rodina, nebo přinejmenším Vánoční rodina, ktará ovšem samozřejmě měla své zvyklosti a rituály.

Probíhá to v nových rodinách o Vánocích, tak jako prakticky se vším, tedy tak, že se začnou používat rituály na které je zvyklá žena? Jak říká ratka “….. jako u vseho je asi rozhodujici zda jsou to ritualy nase nebo cizi. Ty cizi nas nezajimaji, jsou nam lhostejne, legracni nebo dokonce obtezuji (jsou zbytecne)….”, které rituály jsou tedy ty vlastní a které ty cizí?

Vánoce tedy dělám tak, aby všechny kozy zůstaly celé:o), smažím kapra i řízky, vyrábím rybí i čočkovou polévku, 2 druhy salátů, dávám na stůl i obvyklý kompot přesto, že ho nikdy nikdo nejí, nesmím zapomenout na citróny přesto, že je nepoužívám!

Hlavní ingredience našich Vánoc spočívá v tom, že to nesmí vypadat, že budou nějaké Vánoce, ovšem potom., 24., to musí být tedy Vánoce!:o)

Z toho všeho pro mne plyne poučení, že vlastní rituály si může člověk s klidem zachovat, pokud nezruší rituály druhých.