I když jde o Earl Grey!

Je to už pár let, je to zvláštní říkat ” už pár let”, tehdy v Brně, v divném hotelu, kde restaurace byla otevřená jen na snídani a pak zas až od dvou odpoledne, probudili jsme se krátce před polednem po noci probděné s migrénou.

Únavná noc, postel -záchodová mísa-postel-záchodová mísa- …..

“Zkusím někde sehnat aspoň čaj pro Tebe …” řekla sem a vydala se dvěma poschodími tichých útrob divného hotelu.

Došla sem až do recepce, za pultem seděla dva kluci, něco kolem 20ti, a rýpali se v počítači. Pozdravila sem a vysvětlila, že sháním čaj ( o kafi, které bych si byla sakra dala já, ani nemluvě).

“Ale restaurace je zavřená…!” shodli se

” Já vím, ale třeba by se tu někde našel hrnek, varná konvice a pytlík čaje, co myslíte?”

A tak šli na výpravu, a našli něco v čem uvařit vodu, do čeho ji nalít, i co do ni namočit, a já šla vítězně dvě patra nahoru s hrnkem horké vody y pytlíkem čaje!

” Ale to je Earl Gray!! řekls ” To je jediný čaj, který nepiju! Zkus to zajít vyměnit ( chtěl bych být králem nebo papežem), za černý, nebo aspoň ovocný!”

Jdu jak tupec dolů s pytlkem Earl, ale už v 1. patře se zarazím ” TAK DOST, NE TO NE!”, vracím se zpět….

” Ach jo!” říkáš a neochotně mácháš pytlík v chladnoucí vodě.

O pár let později

při snídani v útulném penzionu v Nymburce

Upíjím svou kávu a Ty vkládáš do hrnku sáček s čajem, kterýs právě vybalil ze sáčku, který Ti před chvílí přínesla obsluha.

Beru do ruky obal čaje, Earl Gray…

“Ale….., tenhle čaj přece jako jediný nikdy nepiješ, pročs  to paní neřekl, určitě by Ti ho vyměnila ?!!!” ptám se…. hloupě.

Zavrtíš nesouhlasně hlavou ” Přece nebudu nikoho úplně zbytečně prudit!”