Včera odpoledne na letišti sem si po dlouhých letech užívala, že sem tam jen sama za sebe a nemusím spěchat, hlídat dětská zavazadla, případně dokonce děti, u odbavení sem si ( díky tomu, že bez dětí) vyžádala sedadlo u nouzového východu a těšyla, jak si na dvě hodinky natáhnu nohy:o)

Bezprostředně po běžné nesmyslné přednášce na téma, jak si má člověk kdesi v prostoru mimo letadlo nandávat, nafukovat a dokukovat plovací vestu, se ke mně naklonila laetuška a pravila

“Mohu Vás požádat o pomoc? Prosím, buďte tak hodná, pokud Vám řeknu, nadzvedněte tady na dveřích tu záklopku, zmačkněte toto držadlo, pak uchopte nahoře a dole ty dveře a vyhoďte je ven z letadla! Mohu Vás tedy poprosit, jestli byste nám takto pomohla?”

Myslela sem, že je to vtip a tak sem se začala smát, ale ona to myslela vážně a čekala, až řeknu “Ano.”, a tak sem tedy řekla “Ano”, ona poděkovala a odešla, a já si půlku letu prohlížela ty dveře!

V Kerkyře na letišti čekala nejen Pavla, ale i Adonis! No to je milé, myslím si:o), jenže ” Hele já jedu první, domů Tě zaveze Adonis, dej mu ten kufr a jdi za ním, motorku má za tamtím autobusem!”

” No to né, to né!” ječím ” Já nepojedu na motorce, navíc s kufrem, nikdy sem ještě nejela na motorce, s nikým nikdy nejezdím na motorcéééé!!!”

” Ale já Ti to říkala, že Tě odveze na motorce!” směje se Pavla

” Ale já myslela, že je to vtiiiiip!” ječím já

No bohužel, nedalo se nic dělat, ty dveře sem z letadla nevyhodila a tak sem musela sednout za kufr a Adonise na motorku, protože taxíky tady mají už 14 dní stávku ( v sezóně), a to si nepřejte vidět tu jízdu centrem mezi jinýma motorkama, autama a stovkama korzujících chodců!