ale studený v kompletu.

Včera jsme  zavřeli domeček a všichni jsme vyrazili do 5km vzdálené vesnice na cizího Huberta, vlastně spíš na pozdější hrátky, no a taky podpořit sousedy, protože pořádat nějakou akci je samozřejmě radost, ale člověk by na tom ze samé radosti neměl prodělat poslední kalhoty.

Iveta na Pepínovi, Filip na jUráškovi, pokopaná Jana na čtyřkolce, já ve Waldovi s lahví rumu ( protože vstupné se nevybíralo), strávili jsme všichni moc pěkný půlden i přesto, že byl “poněkud” chladný. Semtam si někdo zazávodil, já sem předvedla s jUráškem “práci ze země” spočívající v očuchávání postavených parkurových překážek:o).

Držím naše koně, aby se nepustili za ostatními soutěžícími v Přespolním běhu, sice panoval názor, že klusáci by mohli zvítězit a šlo o pytel ječmene, ale my jsme je přesto do té rasoviny nepřihlásili.

 A tady vyndávám Pepínkovi ospalky:o)

Všichni jsme poobědvali gulášky, párečky, čaje a kafíčka, aby nezahálel ani manžel pořadatelky v budce s občerstvením a kolem čtvrté odpolední jsme se zase vypravili zpět domů.

Dnes jsme tu měli mít coursing psích agility, který si tu už potřetí pořádala manželka Filipova kamaráda na “našem” políčku. Tahle akce pro nás žádnou obzvlášť velkou součinost nevyžaduje, akorát Filip musí ráno brzy vstát a vypojit proud z ohradníků, aby nic nekoplo pejsky ani jejich majiete, musí nandat koním seno, aby měli celé dopoledne co dělat, když nemůžou jít na pastvu mezi psy, zapnout stroje v budce s občerstvením, otevřít bránu a strávit půl dne nesmyslnou činností – uvařit jednou za hodinu 2-3 čaje.

A tak Filip ráno vstal, udělal všechno co je třeba udělat, pustil stroj na kafíčko, předehřál vodu na párky ( které jel ještě večer koupit), nakrájel chleba, zavázal si zástěru a čekal.

Pejsci trénovali už skoro od devíti, takže mně štěkaly všechny pesy v posteli a kočk vrčel, koně řehtaly za oknem, všichni chtěli ven, ale nesměli.

Venku lilo, stupňů 9 a Filip seděl u budky a čekal.

Popoledni už nevydržel a šel se podívat vo co de. Lidi svačili své rohlíky přivezené z domova a pili čaje z termosek přivezených z domova, a tak se sebral a šel se do domečku naobědvat. Když po půl hodině vyšel znovu ven, pole už bylo prázdné, auta odjetá, nikdo nepřišel říct ani ” Ahoj a děkujem!”

A tak šel zapnout ohradníkový proud, vypustil ven koně, pak přestalo pršet a vypustili jsme pesy a kočk a vyšlo slunce :o)

Možná jsem trochu nesnášenlivá:o), ale coursing agility tu byl rozhodně naposled.