Začalo to tím, že jsem v roce 1999 ulomila na Gran Canarii ( tuto rostlinu zde nazývají Solandra Maxima) klacík dlouhý asi 10 centimetrů a ten jsem, zabalený do namočeného ubousku, přivezla domů, na pár dní namočila do vody a pak píchla do hlíny.
Před několika dny jsem zaslechla v TV zprávu o psu zabijákovi, který ukousl svému pánovi hlavu!
Ukousl? Hlavu?
Ano, bohužel, Senátorem zvoleným vlastní rukou!
” Něco jako kolik třešní, tolik višní ”
Tedy přesněji, mně už to nestačí.
V neděli je v Londýně otevřeno prakticky všechno, když říkám všechno, myslím tím sámošky, obchodní domy, malé obchody, zavře si jen ten, kdo zřejmě ví, že by k němu o víkendu stejně nikdo nepřišel. Žeby v Anglii neměli odbory?
Když se mi v pátek večer konečně podařilo ulehnout na ” mou pohovku v obýváku”, měla jsem pocit, že je naprosto nemožné, abych v sobotu ráno vstala a ještě navíc zase někam šla:o).
Z Ruzyňského letiště Václava Havla jsme odstarovali v půl jedenácté AM, takže kolem půl dvanácté AM jsme přistávali na Londýnském letišti Stansted, vzdáleném od Londýna cca 80 km.
Na celém širém světě je jistě mnoho míst, které by člověk měl rozhodně vidět, mezi taková místa pro mne patří Londýn. Pořád patří, protože za 3 dny čistého pobytu se toho samozřejmě mnoho vidět nedá.
i to o Poště je vždycky jen o lidech!
Dneska jsem vlastně chtěla psát o Londýně, ale potkala mne událost, která předčila veškeré zážitky posledního roku:o)
